O hedvábí

Původ

Podle čínských legend došlo k objevu výroby a používání hedvábí před více než 4000 lety na březích řek Chuang-cho (Hwang-ho) a Žluté řeky. Císařovna S‘ Ling-čchi prý objevila chov housenek na morušových listech a navíjení hedvábí z kukel. Podle legendy svůj objev učinila, když jí do čaje spadla kukla bource, ze které se při vytažení začalo odvíjet vlákno. Podobných legend se v různých oblastech Číny ovšem vypráví více. Čína udržovala postupy výroby hedvábí v tajnosti až do počátku křesťanského věku, kdy bylo propašováno do Japonska a krátce na to do Indie. V současnosti je surové hedvábí ve velké měřítku vyráběno v Číně, Indii, Vietnamu, Rusku a Japonsku.

 

Hedvábnictví

Hedvábí je pevné, měkké a lesklé vlákno produkované některými druhy motýlů a pavouků. Ušlechtilý druh hedvábí produkují housenky bource morušového (bombyx mori). Kromě něj existují i tzv. plané druhy (např. tussa z housenek pěstovaných na dubových listech, eri na listech skočce, muga na různých druzích prvosenek aj). Stejně jako ostatní motýli, prochází bourec čtyřmi stádii: vajíčko, housenka, kukla a dospělý jedinec. Samičky motýlů kladou současně, obvykle v létě, 200 – 500 vajec. Vajíčka bource, kterým se lidově říká semínka, se pokládají na morušové listy, kde se z nich vylíhnou housenky veliké asi 2 mm. Housenky nenasytně jedí a velmi rychle rostou, takže za 4 až 5 týdnů dosáhnou délky okolo 30 mm. Za tuto dobu se čtyřikrát svléknou. Z půl kilogramu vajíček se vylíhne asi 20 000 larev, které za svůj život zkonzumují tunu morušového listí. Po poslední proměně jsou housenky přemístěny na slaměné rámy, ve kterých se zakuklí. Utkání kokonu trvá 8 dní, zakuklení pak ještě další 3 až 4 dny. Dvě hedvábná vlákna (tekutý fibroin) jsou vylučována párem zvláštních žláz společně s lepkavým sericinem, který spojuje obě vlákna dohromady a vytváří stěny kokonu. Housenka pravidelnými pohyby hlavy ze strany na stranu spřádá vlákna v pravidelných řadách a postupně buduje stěny kokonu ve tvaru číslice 8. Jeden kokon je průměrně tvořen 300 – 400 metry hedvábného vlákna a na výrobu 1 kg surového hedvábí je zapotřebí okolo 5 500 kukel! Sericín tvrdne a kokon získává tvar burského oříšku s kuklou uvnitř. Patnáct dní od zakuklení se vylíhne motýl.

 

Druhy tkanin

 

Hedvábí je tkáno v téměř nekonečném počtu vazeb a vzorů, v širokém rozmězí gramáže, s mnoha dalšími materiály. Pro rychlou orientaci zde uvádíme pouze materiály, se kterými se můžete setkat u našich šátků a šál.  

 

Šifon, organza, voál - lehké, matné textilie vyrobené z jemně zakroucených vláken utkané tak, aby tkanina byla transparentní a měkká.

Žoržet - jemné, krepové hedvábí. Těžší, než šifon, s jemně "vrásčitým" povrchem. Stále transparentní.

Krep - skupina tkanin z přízí, které byly před tkaním silně zkrouceny, což vytváří u tkaniny zvláštní vzhled a značnou pružnost. Existuje velké množství krepů, včetně u nás asi nejznámějšího krepdešínu (Crepe de Chine), je to např. krepový žoržet či Marocký krep.

Twill - velmi příjemné zpracování, kdy příze je tkána tak, že vzniká efekt diagonálních "žeber a drážek". Kromě základního vzoru, můžou být vytkávány do diagonál, vzoru rybí kosti či diamantového vzoru aj.

Satén - obvykle hladká látka s vysokým leskem dosažených "uschováním" křížení útku a osnovy. Saténů je opět mnoho druhů a gramáží, včetně např, krep saténu. Satén má hladký líc a hrubější rub.

Žakár - tkanina s vytkávaným vzorem. Vzor je vytvářen různým střídáním a tkaním útku a osnovy a vystupuje lehce plasticky z tkaniny. U hedvábí se často můžeme setkat se vzorem barevným na tkanině žakárově vytkávané.

 

Jak poznat pravé hedvábí

  

Zapalovačem.

Pravé hedvábí hoří velmi nerado a jen, pokud je u zdroje ohně. Jakmile odstraníme plamen, hedvábí hořet přestane. Hořící hedvábí je cítit jako pálící se vlasy, či rohovina. Polyester, kterým je často nahrazováno, pokračuje v hoření i po odstranění plamene a má syntetický - plastový pach.

Po shoření hedvábí zůstane lehounký popel, který snadno rozmáznete mezi prsty. Spálením syntetické náhražky vznikne tvrdá, plastová, hrudka.

 

Druhy hedvábí

V Indii se vyrábí čtyři základní druhy hedvábí: Morušové, Tussa, Muga, Eri

Mezi další druhy hedvábí, které vznikají jako vedlejší produkt a jsou vyráběny v Indii, patří například: Dupion, Filature, Matka, Katiya, Ghicha, Balkal, Odpadové (spun), Výčeskové (noil)

 

Mulberry - Morušové - Nejdražší a nejluxusnější hedvábí. Ušlechtilý druh bourec morušový (Bombyx mori) se pěstuje na listech morušovníku v kontrolovaných podmínkách a hedvábí je velmi pečlivě zpracováváno. Pro zajímavost, vlákno morušového hedvábí je pevnější, než stejně silné ocelové vlákno. Toto hedvábí je 100% hypoalergenní a bez zápachu. 

Tussa - Plané hedvábí, tzv. tussa (též tussar nebo tussah) je produkováno larvami motýlů například druhů Antheraea mylitta, Antheraca proylei, Antherea pernyi a Antheraca yamamai. Tyto druhy žijí převážně ve volné přírodě na křovinách a stromech - dubech, na jejichž listech se živí. Plané hedvábí housenky namotávají do jednoduchého, oválného kokonu, s jemnozrným, tvrdým, nelesknoucím se povrchem. Kokony jsou obvykle žluté nebo šedé a jsou tvrdé a pevné.

Tyto kokony jsou vyvářeny ve speciálním roztoku nebo zpracovávány enzymaticky, aby změkly. Potom jsou navíjeny buď suchým postupem nebo navíjením za mokra. Část kokonů planého hedvábí, která zůstane po navinutí asi 60 % vlákna využitelného pro výrobu tussy, je spřádána a prodávána pod názvem Katiya.

Proražené kokony jsou využívány pro výrobu hedvábí typu Ghicha, kokony se stopkou slouží jako surovina pro hedvábí Balkal.

Muga - Původem z Assamu, název „muga“ označuje v assamštině jantarovou barvu kokonu. Patří stejně jako tussa do skupiny planého hedvábí. Je velmi oblíbené pro svou přirozenou zlatou barvu, elegantní texturu a odolnost. Hedvábí muga produkují housenky endemického druhu motýla Antheraea assama, který žije převážně v údolí Brahmaputry a přilehlých horách.

Eri - Slovo eri má základ v sanskrtském názvu pro skočec, eranada. Listy skočce jsou totiž hlavním zdrojem potravy pro druh bource, který je jediným plně domestikovaným druhem kromě bource morušového. Tento druh hedvábí nelze navíjet a proto musí být spřádáno.

Dupion - Je nepravidelné, hrubé hedvábí, vinuté z dvojitých kokonů nebo z kokonů zavinutých vedle sebe a propletených, které musí být proto odmotávány společně. Nerovnost vlákna omezuje možnosti jeho použití a látky z Dupionu jsou charakteristické svými nepravidelnosti v lesku a síle. Černé skvrnky, které jsou místy na látce vidět, jsou části původního kokonu ale nelze je považovat za vady při tkaní. Jejich odstranění by nejen oslabilo látku, ale rovněž by ji připravilo o část její krásy a charakteru.

Filature - Surové hedvábí, které je navíjeno strojově, což ho odlišuje od hedvábí připraveného ruční výrobou.

Matka - Hedvábí, které se získává z odpadu z výroby morušového hedvábí ručním navíjením, aniž by byla odstraněna vrstva sericinu. Kokony potřebné pro výrobu matky jsou získávány především z Karnataky a Kašmíru, ruční soukání vlákna se však nejčastěji provádí ve vesnicích v Západním Bengálsku. Některé hedvábné příze matky nesou označení dobře známých vesnic, jako je Sujapur, Islampur nebo Dariapur.

Odpadové (spun) - Příze vyráběná v krátkých délkách získaná z hedvábí nižší jakosti, z protržených kokonů nebo z odpadového hedvábí, má charakteristickou texturu. Existují dva jakostní typy tohoto hedvábí - Schappe a Bourette. Spřádá se na speciálním zařízení, které je podobné zařízení pro spřádání bavlny.

Výčesek (noil) Krátká vlákna, která jsou získávána česáním příze při výrobě odpadového hedvábí. Nejčastěji bývá produkován v Karnatace a Madrasu.

 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

V pořádku